Vitej a překroč most do mého světa fantazie, kde se žádné meze nekladou.
Doufám, že se ti tady bude líbít a že se zase někdy vrátíš :)
Tento blog se věnuje mým povídkám a obrázkům.
Prosím zanech mi zde po sobě komentář a svůj názor, díky nim se můžu zlepšit :)
Teď si užij svou chvilku odpočinku ve světě fantazie a nenech se rušit.
Fantazie je nevyčerpatelným stvořitelem nových světů.
Fantazie není ve skutečnosti nic jiného než druh paměti osvobozené od řádu času a prostoru.
Tak si ji užívejte :)
NIERA

Nové události

18. března 2012 v 19:37 | Niera |  Fantazie pravdou
Ahoj všichni co jste sem opět zavítali.
Tady mám pro vás další díl Fantazie pravdou.
Tentokrát je to delší. Doufám, že se vám to bude líbit a pokud se tak stane, že zanecháte komentář.

přeje Niera


Jsem zmatená a nevím co bych teď měla dělat a tak se rozeběhnu pryč směrem kde si myslí, že je můj domov. Kličkuju mezi stromy a vdechuji čerstvý vzduch lesa ubíhajícího okolo mě, ani nevím jak dlouho běžím až když zastavím na malém paloučku si uvědomím, že je noc. Lehnu si do trávy a přemýšlím co se to stalo. Až teď si vzpomenu, že jsem do těla dostala látku díky, které se umím měnit na vlka a mám jeho sílu i vlastnosti. V té panice u té hrozivé budovy se mi zastřely všechny smysly a zapomněla jsem proč jsem v se v té laboratoři vůbec ocitla. Největší problém je, že vůbec netuším jak se tahle schopnost startuje nebo co se s ní vlastně dělá. Nevím ani jak se proměnit zpátky do lidské podoby ani jak bych se potom měla proměnit zase na vlka. Ale když tak pozoruji svou srst musím uznat, že má krásnou černou barvu a že teď po té proměně toho vidím mnohem víc než kdy dřív a také toho mnohem víc slyším neustále se musím ohlížet, protože si myslím, že se okolo mě něco šustlo přitom to třeba byla jen veverka tři metry ode mě v křoví. Musím si na to zvyknout.

Těším se domů zatím sice nikomu neřeknu o svoji proměně, však se později uvidí co dál. Položím si hlavu na přední tlapy. Je to divné myslet na svoje ruce jako na tlapy, ale zvykat si musím, abych se v této podobě necítila jako duch v cizím těle.

Usnu rychle, ale co chvíli pozoruju vše okolo mě aspoň jedním okem. Je tu tolik jevů okolo mě, že nevím jestli není nějaký z nich nepřátelský. Stíny okolo mě se pohybují tak nenápadně, že se až někdy leknu jak rychle se objevily na jiném místě nakonec ale přece jen usnu.

Vzbudím se do krásného prosluněného rána a uvědomím si, že teď bude mnohem složitější ve vlčí podobě cestovat, protože mám černou srst. Budu muset běžet jen lesem a ještě tak aby mě nikdo neviděl.To, ale nevadí časovou ztrátu doženu večer, zdá se mi jako bych měla tolik energie jako nikdy v životě a tak se rychle rozeběhnu k lesu a pak dál jeho královstvím. Po cestě potkám hodně vyplašených zvířat a postupně si začínám uvědomovat, že se bojí mě. Jen někteří vlci se na mě ohlížejí zpoza stromů a někteří na mě vrčí, protože procházím jejich teritoriem. Je zvláštní, že jsem se nemusela ani nic naučit a připadá mi jako bych v téhle podobě snad běhala a žila celý život. Doběhnu na konec lesa a uvidím před sebou silnici táhnoucí se daleko k mému městu a tak se nepozorovaně ve chvíli kdy tudy nejede žádné auto přeplížím na druhou stranu a podél cesty běžím nepozorována ve stínu, lesem ke svému domovu.

Naštěstí se náš dům nachází hned vedle menšího lesíka a tak se bez potíží dostanu až k zadní části domu kde mám okno od pokoje a dole je okno od obýváku. Zrovna se chci pokusit o nemožné a chci se proměnit zpět do lidské podoby, ale v té chvíli uvidím v obýváku taťku a mamku, která má slzy v očích a objímají se………………. se MNOU?!?!? Nechápu to vím, že já stojím tady, ale v obýváku stojí třetí osoba která je moje věrná kopie, ale přece to já nejsem. Já to musím poznat pohybuje se jinak a jako kdyby se v prostředí mého domova necítila úplně dobře. Ti s té laboratoře mě nahradily!!! To není možné a mamka s otcem jim uvěřili takovou chabou náhražku. Rozčílím se a najednou ani nevím jak, ale celá se zvětším asi tak o metr až dosahuju hlavou až k prvnímu oknu našeho domu. Se slzami v očích a rozhodnutím, že se sem dřív nebo později vrátím, abych se té zrůdě co mě nahradila pomstila, se potichu rozeběhnu někam do dály.

Ani nevím kdy jsem zastavila a ani kde, ale ráno se zbudím na nějaké mě neznámé mýtince obklopené stromy. Zvednu se a začnu si vzpomínat jak jsem se sem dostala, běžela jsem celou noc do té doby až jsem byla tak unavená a usnula tady. Mám hrozný hlad uvědomím si, že už jsem aspoň dva dny nejedla, a to nepočítám pobyt v té laboratoři, tak mi zakručí v břiše a uvědomím si jak hodně mám vyprázdněný žalůdek. Ale netuším co teďka budu jíst když nemám ani sirky a ani se nemůžu proměnit do lidské podoby. A tak se rozhonu, že nedám nic za pokus najít si nějaké kořínky nebo snad i nějakou živou kořist. Tak zlé to být nemůže. Na tom místě kde jsem začnu hrabat do země a najdu pár kořínku. Tesáky je odtrhnu a vytáhnu ven. Nevypadá to moc poživatelně, ale i tak se do kořínků zakousnu, jakmile se mi dostane do pusy jejich pachuť okamžitě je vyplivnu. Je to odporné, a tak se rozhodnu,že si něco ulovím. Na kraji mítinky zpozoruju malou skupinku králíků. Lehnu si na zem a začnu se k nim plížit. Ale králíci si mě hned všimnou díky mé velké velikosti, kterou jsem včera získala. A tak začne honička nebo-li můj první lov. Co největší rychlostí rozeběhnu za nimi, ale králíci nejsou tak hloupí a já tak zkušená abych je hned chytla a tak za nimi dál vytrvale běžím.

Králíci začnou kličkovat a uskakovat přede mnou a tak se mi jich pár vytratí, nakonec už tam jsou jen dva a já se rozhodnu, že ty už si utéct nenechám. Jsem přece silnější a vetší než mnoha z vlků v okolí nemůžu si nechat utéct takovou jednoduchou kořist. V zapálení mi stačí jen pár skoků a už jsem jim v patách. Skočím do výšky a přeletím přes vyděšené dva králíky. Když jsem k nim čelem jen natáhnu pracky a chytím je pod krkem, přimáčknu je k zemi, ale dál nevím co dělat. Nedokážu jen tak zabít králíka. Nejsem vegetarián, ale nikdy jsem nic nezabila. Nakonec se rozhodnu, že jediné co mi teď zbývá je dál už je netrápit a tak z velkým sebezapřením tlapy přimáčknu k zemi až jim zlomím vaz a králíci zůstanou nehybně ležet na zemi. Zbytek skupinky už dávno uteklo do bezpečí. Dokázala jsem to a to ani pořádně nevím jak s touto podobou zacházet. Spokojeně si lehnu vedle králíků a přemýšlím co dál. Posunu jedno králíka k sobě a přichytím si ho tlapami, protože ho nemůžu chytit jako člověk do ruky. Váhavě k němu čichnu musím odvrátit čumák, strašlivě smrdí. Je to jak týden nemyté prádlo, ještě hůř.

Tohle nemůžu sníst!!!!!! Když mi, ale znovu zakručí v břiše tak se z velkým sebezapřením pustím do stahování kůže. Když jsem hotova tak se pomalu zakousnu do krvavého masa, krev mi steče po tlamě a já cítím jak je teplá a lepkavá. Rychle si olíznu tlamu, a pustím se znovu z odvahou do masa.Je to hodně tuhé a normálně bych to nepokousala. Musím použít tesáky abych aspoň nějaké maso odtrhla a pak ho se sebezapřením požvýkala a polkla. Když s velkým úsilím sním skoro celého králíka rozhodnu se, že si zbylého nechám na potom abych nemusela zase lovit. Není mi to moc příjemné abych to musela dělat pořád. Někomu by se to mohlo zdát snadné, ale není to tak lehké jak se zdá.

Vezmu králíka do zubů a přesunu se k malému jezírku. Tam si ho na kraj položím a jdu si umýt čumák, pak se ještě napiju s říčky co přitéká do jezírka a najezená a spokojená si lehnu. Už přivírám oči když ke mně přiběhne malí bílí vlk a sedne si naproti mně. Se zájmem si ho prohlídnu a ve chvíli kdy začnu vstávat, ale se vlk vyplašeně zvedne a odběhne do bezpečné vzdálenosti. 6e by se mě bál i on. To je hrozné nemůžu být až tak děsivá. Zpátky si lehnu a čekám až ke mně přijde. Jde vidět, že je hladoví, ale ze strachu si nedovolí mi mého králíka vzít.

Pomalu tak aby se mě nelekl mu králíka posunu a naznačím, že si má vzít. Ale on jen zavrtí hlavou a vyděšeně se na mě podívá hnědýma očima a já se jen podivím nad tím chováním sice má hlad, ale nevezme si. Vzpomínám na to co jsem o vlcích četla a matně si vzpomenu na to že vůdce smečky jí vždy první. On mě asi považuje za hlavního vlka ve smečce, možná ani nemá svou smečku. Když to pochopím posunu králíka zpátky k sobě a stáhnu z něho kůži. Podívá se na mě s novým zájmem, vlci králíka jí asi úplně jinak,. Uvědomím si. Ale co já si ho budu jíst jak chci. Pák se do něho zakousnu, zase z něho vyteče krev a já ji mám po celém čumáku, ale už mi to zas tak nevadí a tak si dvakrát kousnu a namáhavě rozkoušu. Budu si na to muset zvyknout.
Pomalu mu králíka znovu přisunu a on se do něho hladově pustí a přitom mě celou dobu sleduje. Bez toho abych se k němu otočila zády, což by se nikdy nemělo dělat, dojdu k jezírku a umyju si čumák a konečně si uvědomím jaké mám oči. Spod huňatého čela na mě koukají dvě fialkové oči tak hezkou barvu jsem ještě neviděla. Když už mám dost pohledů na své nové oči otočím se zpátky k vlkovi, který už spořádal celého králíka a sedí naproti mně a zřejmě čeká co se bude dít. Jsem unavená a tak si lehnu. Vlk naproti mně udělá to samé a jde spát.

Já usnu hned, ale instinkty mi nedají a někdy ho občas očkem zkontroluju. Ráno se zbudím a přede mnou leží dva čerstvě ulovení králíci. A kousek ode mě sedí ten vlk ze včerejška a čeká až se najím. Zřejmě byl tak unavený a hladoví, že už včera ani nedokázal lovit. Zvednu se a znovu se pustím do smrdutého králíka když jsem dostatečně najezená zbytek mu posunu a začnu se rozhlížet kudy poběžím dál, nechci zůstávat dlouho na jednom místě. Mohli by mě najít. Když dojí i vlk rozeběhnu se pryč. Když v tom na mě v myšlenkách někdo promluví.

"Můžu jít s tebou Černá vlčice?" Zeptá se mě někdo.
Okamžitě se zastavím a ten vlk vedle mě. Podívám se na něho a vtom mi hlavou prolétne další myšlenka.
"Kam se chystáš černá vlčice?" hned poznám že to na mě promluvil ten vlk. Ale jsem ještě víc zmatená když mu myšlenkami pošlu odpověď bez jakéhokoliv úsilí.
"Musím pryč nemůžu zůstávat na jednom místě, našli by mě." A on se mě jen znovu zeptá.
" Mohu s tebou černá vlčice?"
"Ano, budu ráda za společnost"odpovím a sním v patách se rozeběhnu bůh ví kam.
Zajímalo by mě co se ještě o téhle zvláštní, ale přece úžasné podobě vlka dozvím.
Mám ještě nějaké jiné schopnosti?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Icey Icey | 19. března 2012 v 17:44 | Reagovat

pániiii ta je dlouhá a pěěěknáááá!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama