Vitej a překroč most do mého světa fantazie, kde se žádné meze nekladou.
Doufám, že se ti tady bude líbít a že se zase někdy vrátíš :)
Tento blog se věnuje mým povídkám a obrázkům.
Prosím zanech mi zde po sobě komentář a svůj názor, díky nim se můžu zlepšit :)
Teď si užij svou chvilku odpočinku ve světě fantazie a nenech se rušit.
Fantazie je nevyčerpatelným stvořitelem nových světů.
Fantazie není ve skutečnosti nic jiného než druh paměti osvobozené od řádu času a prostoru.
Tak si ji užívejte :)
NIERA

První opravdový lov

30. dubna 2012 v 21:43 | Niera |  Fantazie pravdou


Ahoj lidičky nový díl povídky je tu nebudu rušit a přeji pěkné počteníčko.
A zanechte mi prosím komentář :)

Niera


Běželi jsme, běželi jsme dlouho a krajina kolem nás ubíhala, nevnímala jsem nic jen proud vzduchu okolo mě a už třesoucí se svaly po dlouhém běhu. Můj společník na tom byl dost podobně, ale snažil se na sobě nedávat nic znát. Asi nechtěl abych o něm snad měla špatné mínění asi by byl nejradši součástí mé jednočlenné smečky, ale neodvažuje se nic říct asi jsem pro něho až příliš velká autorita a to nejen mojí přílišnou velikostí. Vypadá to tak, že jsem asi o půl metru nebo i víc větší než obyčejní vlci proto se mě asi tenhle vlk samotář drží.

Už jsem tak unavená že zpomalím a pak nakonec úplně zastavím na jedné vyvýšenině. Abych si náhodou nějak nepodkopala autoritu u mého společníka tak se netvářím tak unaveně jak ve skutečnosti jsem a jen si sednu a rozhlížím se okolo. Bílí vlk ani nepředstírá a svalí se do tráví ale po chvíli mě napodobí ale z vypláznutým jazykem hlasitě dýchá. Asi jsem ho moc uhnala má asi menší výdrž přece jenom je menší a nemůže dělat tak velké kroky musel vedle mě celou dobu sprintovat když já jsem běžela jen rychlejším klusem.

Promiň jestli tě obtěžuji v přemýšlení a za mou otázku Černá vlčice, ale zůstaneme tady nebo poběžíme ještě dál?? zeptá se mě vlk se zrychleným dechem z dlouhého a vytrvalého běhu.

Ano teď tu chvíli zůstaneme a měli bychom si něco ulovit po tak dlouhém běhu musíme nabrat sílu!!. odpovím, je pro mě divné říkat mu co máme dělat, ale jako autorita ho nesmím zklamat jinak by se mi to mohlo vymstít a mohlo by dojít k souboji o autoritu. A to by nemuselo být příjemné.

Dobrá, Posvátná Černá vlčice počkej tady jdu něco ulovit. Ukloní se a chce odběhnout.¨

Počkej!! Zavolám a on hned zastaví a shrbený ke mně přileze. Asi jsem moc zakřičela možná to znělo výhružně, to jsem nechtěla.

Vlk se ke mně připlazí a lehne si mi k nohám a uši má sklopené. Pak se obrátí na záda a nehýbe se asi mi ukazuje svoji podřízenost.

Vstaň nechtěla jsem na tebe tak zařvat jen jsem chtěla aby ses vrátil hlídej to tady já jdu něco ulovit ty jsi moc unavený.řeknu už normálním tóne abych snad neřekla něco špatně.

Vlk rychle vstane a začne se omlouvat: Promiňte Černá vlčice já nevěděl, že chcete lovit vy jinak bych si to vůbec nedovolil. Mohl bych jít s vámi?? Nejsem unavený klidně to zvládnu.

Je to na tobě. Ale ať se ti nic nestane nerada bych přišla o společníka!! Řeknu ještě a odběhnu pryč a začnu poprvé v životě hledat kořist podle čichu. Ještě za sebou uslyším a tiché kroky a odpověď: Děkuji že mě považujete za společníka Černá vlčice je to čest.

A pak už jen ticho aby mě nerušil. Čenichám u země, ale nic necítím zřejmě se musím teprve naučit používat jeden z hlavních smyslů vlka a to čich. Bez něho bych asi moc dobrý vlk nebyla. Pokračuju dál s čenichem zabodnutým do země když v tom ucítím zvláštní pach, ten jsem ještě necítila to bude jiné zvíře než králík.

Nastražím uši a zaposlouchám se do zvuků lesa. V tom uslyším tiché pochodování nějakých kopytníků a tak okamžitě vystřelím tím směrem. Vlk za mnou zaváhá, zřejmě ještě nic neslyšel, ale pak se rozeběhne za mnou.

Dostaneme se k malému prozářenému paloučku, kterého bych si vůbec nevšimla nebýt toho ,že je tady hodně vysoké zvěře. Podívám se na zadní část palouku kde se prochází tři dospělý jeleni a dvě srny a jeden koloušek. Nevím jestli mám za nimi rovnou běžet nebo se k nim mám doplazit, protože moje velikost by mě asi hned prozradila, ale risknu to a přikrčím se až se dotýkám břichem země a v houští se snažím dostat až k druhé straně mítinky.

Vidím, že můj společník se ode mě odpojil a nepozorován houštím se plazí ke kořistí druhou stranou. Zatím si mě nevšimly a tak sklopím ještě uši a přikrčím se co nejvíc to jde. Ale to už se zvěř začne rozhlížet. Když jsem dostatečně blízko snažím se zklidnit dech na stejnou notu jako má naše kořist aby si mě nevšimla. Zvěř se zklidní a dál se pase na trávě.

Přemýšlím co bude pro nás nejsnadnější kořist samozřejmě, že ten koloušek je z nich nejslabší, ale i chráněný je uprostřed mezi všemi ostatními a navíc by nám asi na dva dny pro dva vlky nestačil. Potom usoudím, že dostatečně velká, ale i snadná kořist bude jedna se srn.

Připrav se !! Ta srna v nechráněné části blízko u mě tak na tu se vrhneme až bude pravý čas.
Upozorním společníka.
Dobrá… Černá vlčice. Vlk sice trochu zaváhá, ale neprotestuje.
Raz…..dva…..tři…..Teď!!!! zařvu a u toho vyskočím z křoví přímo mezi zvěř ta se vyleká a rozeběhne na strany.To jsme potřebovaly a tak se přikrčím a začnu vrčet protože dva z jelenů už se vzpamatovaly a obklopily nás abychom se nedostaly ke srnám a kolouškovy. Jako pravý vlk se výstražně přiblížím k jelenovy a chňapnu. Jen ostražně odkryju tesáky a vrčím na něho.

Doufám že s tím druhým si můj společník poradí. Až v té chvíli si všimnu, že vlk je asi o polovinu menší než oni zato já jsem ve sejné výšce a proto jsem pro ně větší hrozba. V té chvíli se vzpamatuje i třetí jelen a mě dva z nich obklopí a třetí se přesune k mému společníkovy. Dva na jednoho tak to už není jen tak a díky chvíli mé nepozornosti se jeden z jelenů ke mně rozeběhne s rohy naproti mně v poslední chvíli se odrazím a přeskočím ho. To jelen nečeká a narazí rohy do stromu to my na chvíli zajistí čas a tak se zapřu za nohy a ve vteřině vystřelím k druhému jelenovy a stisknu mu nohu tak aby na mě nemohl z rohy.

V té vteřině se začne jelen vzpínat a kopne mě do břicha druhou nohou. Odletím ke stromu, ale vstanu a začnu výhružně vrčet a naženu ho dál od zbytku zvířectva. Trochu to bolí, ale zatím ne nějak výrazně. Když se odpojím od zbytku zvěř jako by přestala mít strach a uteče i z všemi jeleny kromě toho co držím v pasti. Asi se mě báli a tak zůstávali u jelenů a ni neutíkali,ale teď když měli čas tak utekly.

Jelen se snaží uprchnout, ale ke mně se připojí můj společník a tak ho máme v pasti. Zavrčím na jelena a odkryju tesáky, jde vidět že má strach vidím mu to na očích, které se lesknou strachem. Vlk vedle mě skočí a chce ho chytit za krk, ale jelen má ještě tolik rozumu že ho setřese a odkopne. Společník ale vstane otřepe se a vrátí se ke mně. Myslím že je to na mě jsem větší a tak se mě bojí. Přikrčím se a dělám že ho chci obejít, ale nakonec skočím a chytnu ho za krk, zvíře se vzpíná, ale já ho položím na zem a přidržím tlapou. Můj společník ho mezitím drží tesáky za nohu.

Já nakonec stisknu tesáky pevněji a zlomím mu vaz. Z rány na krku teče hodně krve a tak mám celou tlamu špinavou, ale tahle krev je jiná ne jak od králíka je sice teplá, ale mnohem víc hustší a taky hodně mazlavá lepí se mi na srst. Rychle si olíznu tlamu, sednu si vedle kořisti a přemýšlím co teď. Tady zůstat nemůžeme našli by nás jiní vlci a pokud by jich bylo víc kořist by nám vzaly. Měli by jsme ji odnést na bezpečné místo kde budeme i spát.

Neviděl si někde poblíž nějakou volnou jeskyni. Zeptám se svého společníka.

Kousek odtud Černá vlčice, odneseme to tam pojď.řekne nesměle a vláčí jelena pomůžu mu a za chvíli jsme u malé jeskyně složíme tam jelena a zatáhneme ho dovnitř.

Zase je mi dovoleno najíst se jako první, ale nevím jak se takový jelen jí a tak stáhnu kus kůže na boku a začnu hladově jíst když jsem hotová mám celou tlamu i uši špinavé od krve. Naznačím vlkovy že se může najíst a já se složím opodál a tlapami se očistím a pak se podrbu za uchem. Je zvláštní co s vámi tahle podoba dělá když v ní jste dlouho. Když se nají i můj společník a lehne si vedle mě začneme si povídat a já se konečně dozvím proč byl sám bez smečky. Smečka ho prý zavrhla, protože prohrál souboj s hlavním vlkem a tak musel pryč a protože byl ze souboje poraněný a unavený nic si neulovil naštěstí našel mě.
Když vím vše co mě zajímalo ještě si na něco vzpomenu a tak se ho zeptám.
Proč si mi předtím v lese řekl Posvátná Černá vlčice?????

On se na mě jen zaskočeně podívá a já v jeho očích vidím zmatení. Co je pro mě ještě neznámého??? Co všechno ještě nevím??? To by mě zajímalo, ale to se dozvím asi mnohem později………………..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Stormy Stormy | 30. dubna 2012 v 21:51 | Reagovat

super povídka moc se mi líbí dík za to věnování jo a překonala ses

2 Akyra Akyra | 1. května 2012 v 13:06 | Reagovat

Je to nádherný dílek, moc se mi líbí mockrát děkuji za věnování a čekám na další díl :)

3 ..::Girl with devil smile ^ ^::.. ..::Girl with devil smile ^ ^::.. | Web | 4. května 2012 v 20:52 | Reagovat

Píšeš veľmi pekne.. toto sa mi naozaj páčilo :)

4 Domush-kaa Domush-kaa | Web | 12. května 2012 v 11:55 | Reagovat

Hezký blog :)

5 Deiv Deiv | E-mail | 29. září 2012 v 22:28 | Reagovat

Moc pěkné počteníčko. :-)

6 Liliana Liliana | 11. listopadu 2012 v 21:41 | Reagovat

dúfam, že čoskoro bude ďalšia časť...už sa nemôžem dočkať...prosíím poponáhľaj sa (hádže smutný kukuč)

7 Rikudou_Sennin Rikudou_Sennin | 5. května 2013 v 22:49 | Reagovat

Moc zajímavá série :)
Pěkně napínáš na konci a dobře popisuješ děj, hlavně popis lovu stál fakt za to ;)
Byl by až hřích s tím přestat, takže doufám, že si dáváš jen pauzu a dočkám se pokračování ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama