Vitej a překroč most do mého světa fantazie, kde se žádné meze nekladou.
Doufám, že se ti tady bude líbít a že se zase někdy vrátíš :)
Tento blog se věnuje mým povídkám a obrázkům.
Prosím zanech mi zde po sobě komentář a svůj názor, díky nim se můžu zlepšit :)
Teď si užij svou chvilku odpočinku ve světě fantazie a nenech se rušit.
Fantazie je nevyčerpatelným stvořitelem nových světů.
Fantazie není ve skutečnosti nic jiného než druh paměti osvobozené od řádu času a prostoru.
Tak si ji užívejte :)
NIERA

Love...

14. února 2013 v 19:12 | Niera a emovampyrka |  Jednorázovky

Ahoj lidičky :) Protože je dneska Valentýn. Tak tady pro vás něco mám. Kdo by si nepřál přečíst si něco romantického na Valentýna.
A nechte mi tu prosím komentář. Pomůže mi k zlepšení mých povídek :)




Červený kotouč měsíce se pomalu sklání až se i poslední kousek slunce schová za horizont. Jsem na svém oblíbeném místě- zde chodím každý večer. Střecha naší koleje je dost vysoká abych se mohl dívat na západ slunce. Tato škola je jen pro lidi ze schopnostmi, jsou tu měniči, elementi, ale i elfové a kouzelníci. Jen já jsem jediný na této škole co nemá schopnost. Nevím proč tu jsem, kam mi paměť sahá pamatuju si jen tuto kolej a učitele. Našli mě a nikdy nezjistili kdo jsem. Nechali mě chodit do školy i když žádnou schopnost nemám.

Cítím se méněcenný, i když mám skvělé kamarády. Stále se snažím vzpomenou co bylo předtím a chci si vzpomenout na rodiče, na dětství, ale nejde to. Procitnu z úvah a všimnu si, že slunce už zapadlo. Pomalu neslezu ze střechy a jdu do pokoje. Znám cestu i poslepu, takže mi nevadí, že je všude tma. Pomalu otevřu dveře- dost skřípou a vklouznu do pokoje. Obývám pokoj sám. Ne, abyste to chápali podle toho, kdo má jakou schopnost, jsou studenti dělení do pokojů.

Mám pokoj vedle elfů- mezi nimi mám spoustu kamarádů. Na druhou stranu se úplně nesnáším s měniči. Nevím co proti mně mají. Lehnu si do postele, tak jak jsem a koukám do stropu. Tak jako tak, i když jsem sám, je tady volná postel.


Ráno mě vzbudí hluk Vykouknu okna a vidím, že přijeli nějací lidé, že by nový spolužák? Z auta vystoupí hubený blonďatý mladík a podívá se ke škole přímo k mému oknu. Rychle se chovám ani nevím proč. Je to zvláštní, většinou tady nové lidi nepřijímají a když už, tak jen malé. Přemýšlím, jakou má asi schopnost. Asi nějakou důležitou a né moc častou, že ho přijali v půlce roku. Zajímavé….

Pustím z něho pohled a lehnu si na postel. Za chvíli, aspoň mě se to tak zdá, někdo zaklepe na dveře. Že by to byl Steven? Ale je na něj brzo, určitě ještě spí… Steven je můj nejlepší kámoš-elf. ."No co je ?" vykouknu zpoza dveří a zarazím se. Stojí tam ten blondýn a zástupce ředitele. "Ahoj Lorane. Vedu ti spolubydlícího." Mrkne na mě. "Jsem Zein," usměje se a chce mi podat ruku. "Nemáte volné pokoje?" "Bohužel ne, protože Zein přišel v půlce semestru" řekne zástupce.

"Nejsi měnič, že ne ?" řeknu nevraživě. Zein se jen usměje a zavrtí hlavou. "Takové štěstí jsem neměl." Sice nechápu co tím myslel, ale hlavně, že není měnič. "Dobrá, ale nevkročíš na mou půlku pokoje a nebudeš tu dělat žádné kouzelné, elementární ani jakékoliv kraviny." Řeknu s úšklebkem. "A ty je snad neděláš?" zeptá se a tím mě dost vytočí. V té chvíli mu něco zástupce pošeptá. "Promiň" řekne potom.

"Zeine, kdybys něco potřeboval, řekni Loranovi."obrátím oči v sloup. Zástupce to naštěstí neviděl a zabouchl dveře. "Tak, tady máš postel." Ukázal jsem ke stěně a Zein se usmál. Pohlédl jsem z okna, abych se podíval, jak tam je a v tom jsem zakopl o Zeinovu tašku. Samozřejmě se to neobešlo bez pádu. Ihned jsem zčervenal. "Ty jsi nemehlo." Smál se Zein a já mu začal nadávat. "Nemáš tu mít tu blbou tašku." Zein se zarazil, ale pak mi podal ruku.: "Vstávej, prosím tě."

"Umím vstát sám," řeknu kousavě a rychle vstanu. Jen se na mě podíval a nechal to být. Vzal si tašku a začal si vybalovat věci do skříní. "Co máš za schopnost, měnič nejsi a na elfa nebo kouzelníka nevypadáš." Řeknu abych věděl s kým mám tu čest. I když mě je to jedno. Otravné je i to, že tu je.

"Ehm.. já vlastně ani neví,m." odpoví vyhýbavě. "Bomba, tak si to nech pro sebe," zavrčím. Vypadá sklesle. "Promiň," zamumlám a on překvapeně vzhlédne. "Nejsem zvyklí mít společnost," pokrčím rameny a on přikývne. "To nevadí, Přátelé?" řekne a podá mi ruku. Toto gesto mě překvapí, ale přijmu a stisknu. Projede mnou elektřina. Co to je? Rychle ho pustím a zavrtám pohled do podlahy.

"Lorane," zařve někdo a zabuší na dveře. "To je Steven.. "Je otevřeno! Zavolám a on vejde. "Čáu." Pozdraví a plácneme si. Jeho pohled se zastaví na Zeinovi a potom se otočí na mě. "To je můj nový spolubydlící." Řeknu s mírním úšklebkem. "Víš jistě, že do zítřka přežije ?" zeptá se mě a předstírá, že nad tím uvažuje. "Doufám, že jo zástupce by nebyla rád." Uchechtnu se.

"Čau jsem Steven" řekne a podá Zeinovi ruku, ten ji stiskne a hned se zarazí a podívá se na něho. Že by taky ta elektřina? "Máš moc studenou ruku" podiví se Steven. "Kde máš Corin? Zeptám se Stevena. "Má Hodinu," odfrkne si. "To je tvoje holka" zeptá se Zein a Steven jen přikývne. "A ty holku máš?" zvědavě se na mě podívá. "Ehm… měli bychom jít na snídani," zamluvím to.

Jdeme na snídani a po cestě ukazujeme Zeinovi něco málo ze školy. Dojdeme do jídelny a u našeho stolu, kde sedíme já, Steven a kámoši sedí měniči. "Už zase, já jim vypráším kožich." Řeknu vytočeně a hrnu se k našemu stolu. Jsem dost silný a snažím se cvičit tak se jich nebojím. Navíc mají zákaz se v budově mimo vyučování proměňovat.

"Tady sedíme my." Řeknu se zaťatými zuby. "No né, kdopak nás to přišel navštívit?" zachechtá se Rei. "Vypadni" "Si myslíš, že tě budu poslouchat." Ušklíbne se. "Tebe? Pouhou nicku?" Chci se na něj vrhnout, ale něčí ruce mě zadrží. "Nestojí ti ta to." Promluví Zein. Zase cítím tu kleft a tak znehybním.

Rei se dívá za mě, tuším, že na Zeina. Najednou se Rei zvedne. "Dobře, už jdeme," "Jak jsi to udělal?." Zeptám se Zeina. "Viděl jsi ten pohled? Zaslechnu šeptání měničů. "Byl nebezpeční." "Já nic neudělal." Mrkne na mě Zein. "Pojď si sednout" usměje se a sedne si s jídlem. Ten Zein je hodně zvláštní.

"Co máme zítra za hodiny?" zeptám se Stevena. "Zítra jdeš s náma jen na posilku a karate." Řekne. "Jak to , že nechodíš na všechny předměty?" zeptá se Zein. "Ředitel ti to snad řekne." Řeknu už zase vytočený. "Promiň, zapomněl jsem, že nemáš schopnost." Řekne. "Neříkej to tak nahlas nemusí o tom zase všichni mluvit." Řeknu nasraně. "Dobře promiň, promiň." Řekne rychle.

"A ještě si mi neodpověděl na otázku, máš holku?" zeptá se s zvláštním úsměvem. Nadechnu se k odpovědi, ale Steven je rychlejší než já. "Nemá" Fakt se Zeinovi v očích radostně zablesklo? Ne to se mi jen zdálo. Blíží se k nám Corin a její kamarádka Stacy. Ani nevím proč, ale sledují reakci Zeina na Corin a Stacy, jsou totiž hrozně krásné. Jsou to víly. "Kde máš maso?" zeptá se mě Zein. "Já jsem vevaň." Odpovím mu.

"Ale o mě toho víš už moc. Řekni mi něco o sobě. Pobídnu ho. "No taky nemám holku." Řekne Zein a položí mi ruku na nohu. Zase mnou projede ta elektřina. Rychle se odtáhnu. Steven se na nás jen nechápavě dívá, protože samozřejmě nic neviděl. V té chvíli k nám dojde Corin a Stacy. Stacy se ke mně hned hrne, i když nemám schopnost, pořád se mě snaží sbalit.
"Jak se máš Lorane?" řekne až příliš nadšeně a nečekaně mi dá pusu na čelo. Jen se na ni zmateně koukám. Všimnu si, že mě Zein upřeně pozoruje. Utřu si pomyslné sliny s čela a odpovím: "Ahoj Stacy, fajn a ty?" Ani neodpoví a hned se představuje Zeinovi. Jen jí krátce podá ruku a potom se omluví. "Já… někam musím jít," kouknu se na Stevena a hned znechuceně odvrátím zrak. Bojím se, aby si s Corin neukousli hlavy. Zavolám na vzdalujícího se Zeina. "Počkej na mě." Zein se otočí a pousměje se.

"Jdu do knihovny, potřebuju nastudovat knížky o jedinečných schopnostech." Podívá se na mě pohledem, který nedokážu rozluštit. "Můžu jít s tebou?" zeptám se ho. "Chtěl jsem utéct od Stacy. "Jasně pojď," řekne a vydáme se do knihovny. Zein pořád hledá různé knihy o schopnostech sice nevím proč, ale i tak mu pomáhám. V sekci knih kde jsme zrovna nikdo není.

Zrovna když mu podávám knížku "Nejrozšířenější schopnosti" tak se mě lehce dotkne rukou a mnou zase projede elektřina. Co to znamená? Ani nevím jak, ale Zein se ke mně přiblížil. Byl u mě tak blízko až jsem cítil jeho horký dech. Nevěděl jsem co mám dělat. Zein se na mě usmál a začal se přibližovat. Než jsem se stačil zeptat, co to dělá, tak se svými rty dotkl jemně mých.

Můj tep se zrychlil a srdce rozbušilo tak jako nikdy. Začal jsem mu polibky oplácet. Zein se mi podíval do očí a zašeptal. "Věděl jsem, že jsi gay." To mě trochu vzpamatuje, a tak se začnu rozhlížet, jestli nás nikdo neviděl. Byl jsem zmatený nikdy mě nenapadlo, že ych mohl být gay. Je pravda, že jsem nechodil s holkama, protože se mi žádná z nich dost nelíbila. Ale nemůžu být gay… I když ten polibek……… Ach jo, jsem gay.!

"Já nevím" řekl jsem ještě pořád zaražený a chtěl jsem se od Zeina odtáhnout, ale on mě pořád držel. "Pusť mě", řekl jsem. "A běda jestli někomu něco cekneš." Řeknu pevným hlasem. "Jsem zmatený" řekl jsem ještě polohlasně, ale Zein mě pořád nepouštěl a díval se mi do očí. Ani jsem si nevšimnul kdy odložil knížky.

Nakonec jsem jej objal. Moje pravé já zvítězilo- vykašlalo se na názor ostatních, na překvapení z toho, že se někomu líbím- já chudáček bez minulosti a schopností. Mimoděk se kouknu na hodiny. "To už je tolik?" Jdeme do klubovny?" navrhne. "Jo jdeme překvapit Stacy," zachechtám se. Zein se na mě usměje a vezme mě kole pasu.

Když vejdeme do klubovny Steven se začne chechtat, asi něco tušil. Ale Stacy ta se na mě šokovaně dívá a omdlí. Nojo víly jsou to citlivky. Už si myslím, že to nemůže být lepší, když v tom do klubovny vletí bílí tygr a promění se v Reie. Ten se vrhne na Zeina a jednu mu flákne, až to pleskne.

Zein se chytne za tvář a nenávistně zúží oči. "Co si to dovoluješ?" zařvu a vrhnu se na Reie. "Buzeranty tady netrpím! A je to namyšlený blbeček! Vyráží ze sebe Rei, když uhýbá před mými pěstmi. "Lorane! Nech ho být vyřídíme si to jinak." Řekne Zein. Obdivuju jeho ´klid a jen na jeho prosbu přestanu Reie mlátit hlava nehlava.

"A jak?" zeptám se zmateně a Rei pochybovačně kýve hlavou a chystá se zase někomu namlátit. "Uvidíte, pojďte za mnou" řekne záhadně Zein. Všichni včetně Stevena se za ním vydáme. Když dojdeme ven před školu tak Zein Řekne: "Rei, nic s tím nenaděláš, já s Loranem chodím, pokud si myslíš, že by to měl být jinak tak se ho zeptej." Řekne a chytne mě za ruku.

"Já si o něj řekl první" Je můj já s ním chci chodit! Je můj" Začne vřeštět. Jen vytřeštím oči. "Já nejsem tvůj majetek" zařvu. Rei se přemění a chystá se zaútočit na Zeina. "Pane Kawaski, co to má znamenat?" řekne někdo za námi. Všichni se naráz otočíme. Stojí tam, ředitelka. Vídáme jí málo, skoro pořád je pryč, hledá nové lidi se schopnostmi. Rei se bleskurychle přemění zpět a zrudne.

"Já…" zakoktá se. "Ví te snad, že mimo hodiny je zakázáno používat schopnosti, jen v důležitých situacích." Podívá se na něho ředitelka přísně. "Ale.." koktá Rei. "Myslím, že vám jen prospěje, když se na nějaký čas nebudete měnit." Řekne a nasadí mu speciální náramek tlumící schopnosti, který zamkne. "Doufám, že se to nebude opakovat a teď do pokojů." Řekne ještě a odejde. Rei se na nás zlostně podívá a odběhne do školy.

"Pojď, jdeme se projít" navrhne Zein. Celé odpoledne jsme si povídali- v knihovně, kde stále hledal knížky- na procházce… V pokoji jsme si postele přirazili k sobě. Den utekl strašně rychle. "Zeine chceš se semnou podívat na západ slunce?" Zeinovi se rozzáří oči. Vezmu jej za ruku a dovedu na své místo na střechu.

Sedneme si a díváme se na západ slunce. Dnes je obzvlášť krásný, když jsem tu s ním. Nakonec ho obejmu a i když už je tma, i tak tam ještě sedíme a povídáme si. Najednou za námi něco zaslechnu. "Slyšel jsi to" zeptám se. "Asi kočka" odpoví mi. My tu nemáme kočky. Zamračím se.

"Tak tady se schováváte!" zachechtá se Rei a vyjde na střechu. Ihned se přemění na tygra. Zein a já rychle vyskočíme do bojového postoje.Mě si nevšímá zaútočí na Zeina. Nestačím nic udělat- Rei žďuchne Zeina a ten přepadne přes okraj střechy.
Vidím jak padá dolů a poslední co uslyším je jak Zein zavolá moje jméno. Bez rozmyšlení za ním skočím a v letu ho chytím za ruku. "Zapomeň, že tu zůstanu bez tebe, když ty tak já s tebou" řeknu Zeinovi. "Věděl jsem, že mě v tom nenecháš, ale teď už toho nech a zachraň nás! Řekne Zein s menší panikou. Nechápavě se na něho podívám. "To mám jako pod náma vyčarovat trampolínu, už jsem říkal, že nemám žádnou schopnost" řeknu rozzlobeně, protože se s ním nechci hádat, když se za chvíli rozplácneme o zem a asi umřeme!

"Ty jsi moje trdlo, když už máš křídla tak je použij." Zasměje se. Já jen zmateně otočím hlavu a za sebou uvidím pár obrovských bělostných křídel. Pak jimi máchnu. Opravdu jsou moje, žádná atrapa. Už jsme pár metrů nad zemí, stisknu pevně Zeina v náručí a začnu máchat křídly víc a víc.

"Já umím létat" vyjeknu překvapeně. Vyletím až na tu NEJVUT střechu. "Jak si to věděl?" zeptám se Zeina. "Mám schopnost rozeznávání darů." Přimknu ho k sobě a políbím. "Jsi úžasný. "Já?? To ty! Jsi Anděl!"Vzal jsem ho do náruče a sletěl na školní dvůr.

Viděl jsem Reie, jak stojí se sklopenou hlavou před ředitelkou. Zase ho viděla, jak se přeměnil a ptá se ho, jak je možné, že nemá náramek, který mu dala. "Můj kámoš čaroděj, požádal jsem ho, ať mi ho sundá" řekne Rei se sklopenou hlavou. "Dobrá, tady máš nový a pokud ho neuvidím na tvé ruce, tak si mě nepřej.!!! Řekne výhružně učitelka a přejde k nám.

"Já věděla, že ve vás něco je, jen jsem nevěděla co. Jsem ráda, že to dobře dopadlo. Seženu ti učitele a začneš chodit na hodiny." Mrkne na mě a pak odejde. "Jsem rád, že jsi v pořádku" řeknu a políbím Zeina. "To jen díky tobě, díky za záchranu andílku." Zasměje se. "Pojď proletíme se" řeknu, vezmu ho do náruče a vyletím s ním vstříc noční obloze. Teď už bude vše jak má být. Mám schopnost a hlavně mám JEHO!

Konec.. ♥
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jedna pochybná existence, která přišla nenápadně zezadu a... ^__^ jedna pochybná existence, která přišla nenápadně zezadu a... ^__^ | 14. února 2013 v 19:39 | Reagovat

ňu...to je slaďoučké... :D jen je mi líto, že tam není dořešen jeho původ. Jinak je to hezky romantické a krásné děkuji zvedlo mi to náladu :33333 *__*

2 Lili Lili | 14. února 2013 v 20:18 | Reagovat

super poviedka :3...popravde čakal som, že Loran bude mať nejakú schopnosť, ale že bude anjelom tak to ma odrovnalo...človek sa cíti o niečo lepšie vďaka tejto poviedka...díky, že si ju napísala...teším sa až zasa niečo pridáš :)

3 Kar Kar | 28. listopadu 2013 v 8:02 | Reagovat

škoda že není k tomu další pokračévaní,jinak to bylo sladoučké a dojemne.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama