Vitej a překroč most do mého světa fantazie, kde se žádné meze nekladou.
Doufám, že se ti tady bude líbít a že se zase někdy vrátíš :)
Tento blog se věnuje mým povídkám a obrázkům.
Prosím zanech mi zde po sobě komentář a svůj názor, díky nim se můžu zlepšit :)
Teď si užij svou chvilku odpočinku ve světě fantazie a nenech se rušit.
Fantazie je nevyčerpatelným stvořitelem nových světů.
Fantazie není ve skutečnosti nic jiného než druh paměti osvobozené od řádu času a prostoru.
Tak si ji užívejte :)
NIERA

Pověst

19. března 2014 v 21:08 | Niera |  Fantazie pravdou

Jak jsem slíbila, tak se také stalo, a tak přidávám další díl povídky Fantazie pravdou. Vím, že se tam toho moc neděje, ale pro začátek docela dobré. :) Nebudu tu moc kecat a přeji příjemné počtení.

Doufám, že to vůbec někdo bude číst a pokud ano, byla bych velmi vděčná za komentáře, opravdu mi to pomůže :)

Vaše Niera



Potemnělí les, nehybný i za lehkého večerního vánku. V lese jeskyně, která se náhle ocitla v tichu. Dívka- vlk sedící naproti svému chlupatému společníkovi, kterému se v očí zrcadlí zmatení.

Pověst, kterou zřejmě každý vlk zná,
přesto Ona, její vyplnitel ji nezná.

Sedím naproti svému společníkovi a přemítám o tom, co mi právě řekl. "Ty neznáš pověst, ve které právě ty sehraješ hlavní úlohu? " Pokud se budu tvářit, že tu pověst znám, neztratím jeho náklonnost, ale zároveň se nic nedozvím. Zašvihám ušima a nakonec jako první prolomím tíživé ticho. "Neznám tuto pověst, ale snad bys mi o ní mohl něco říct." Čekám, že odmítne, nebo že v tom momentě ztratím všechnu autoritu a on prostě odejde. Místo toho se ke mně blíž přisune, zastříhá ušima a s nadějí v myšlenkách řekne: "Takže je to pravda ?!"

"Ale co je pravda ?" řeknu mu už úplně zmatená a začnu nervózně pohupovat ocasem z leva doprava. "Jsi to ty! Černá vlčice! Díky tobě budou mít vlci zase dostatek místa a ty dvounohé příšery nás přestanou vraždit Už nebudeme pronásledování a nebudou na nás pořádané hony. Budeme zase šťastní." Vyhrkne nadšeně, div nezačne pobíhat po jeskyni. Musím ho nějak přimět aby mi řekl vše. "Sedni si a pověz mi vše od začátku" řeknu pevným hlasem a pohodlně si lehnu, protože tohle bude zřejmě na dlouho.

Když konečně můj společník skončí, nemůžu ani pořádně vstřebat vše co mi teď řekl. Tolik informací co jsem se dozvěděla. Pokud bych to měla shrnout tak jsem Dívka-Vlk z pověsti, kterou si předávají vlci z generace na generaci a já mám lidem ukázat jak se k vlkům špatně chovají a jak jim ubližují. Když jsem se ho, ale zeptala proč si myslí, že jsem to já jen mi ledabyle odpověděl a začal recitovat: "V pověsti se říká:


Pověst, kterou zřejmě každý vlk zná,
Přesto Ona, její vyplnitel ji nezná.
Vlk, který bělostnou srst má,
Černé vlčici poradí kam vydat se má.
Chlupatý přítel co vždy po ruce jí bude,
do posledních dní následovat ji bude.

Po tomto proslovu jsem už neměla žádné pochybnosti. To, že jsem našla stránku s institucí, která dává lidem zvířecí geny a že jsem se tam přihlásila, nebylo jen tak. Mohl to být osud, touha po dobrodružství nebo zvířecí instinkty zakořeněné ve mě, ale přesto jsem se dostala na cestu, která na mě celou tu dobu nějakou záhadou čekala.

Když, jsem vstřebala co se dalo, zeptala jsem se svého společníka, který si mezitím čistil srst. "Kde bych našla hlavní smečku, nebo některou s největších smeček?" Okamžitě přestane, vzpřímeně si sedne a s nadšením mi odpoví. "Samozřejmě u měsíční hory, tam se setkávají smečky a hlavní smečka tam má své teritorium. Přikývnu a začnu si hledat místo, kde bych ulehla k spánku.

Nakonec dojdu ke stěně a lehnu si s hlavou opřenou o přední tlapy, ocas si položím k tělu. Něž stihnu usnout ještě stihnu Vlkovi říct.: " Zítra se vydáme za hlavní smečkou teď se prospi, zítra nás čeká dlouhá cesta."



Brzy ráno uslyším šustění a zaznamenám pohyb po jeskyni. Rychle vyskočím na nohy a rozhlédnu se okolo. Uleví se mi, když vidím bílého vlka jak do jeskyně nese dva čerstvě ulovené zajíce. " Černá vlčice, doufám že jsem tě nevzbudil. Donesl jsem něco k snědku, kdybys měla hlad." S poděkováním si jednoho králíka vezmu a rychle ho s ním. Společníka jak se zdá, nepřestává udivovat můj způsob snězení potravy, ale na nic se neptá. Protáhnu se a vyjdu z jeskyně, vlk mě následuje. Zavětřím a zaposlouchám se do zvuků lesa. Nikde nic neslyším a tak seběhnu dolu na menší prostranství.

"Mám na tebe pár otázek.. vlku" řeknu a podívám se na něj. "Odpovím na vše, co bude potřeba" odpoví hned ochotně, sedne si a vyčkává. "Tak v prvé řadě, stále neznám tvé jméno, jak ti říkají?" zeptám se a sednu si naproti němu. "Jmenuji se Mahtyo černá vlčice" zajímavé jméno, pomyslím si. "nemusíš mi říkat černá vlčice, jmenuji se Lea. A teď ta druhá otázka: zavedl bys mě k Měsíční hoře ?"

Už bych ani nemusela čekat na jeho odpověď, protože podle jeho výrazu v očích poznám, že se nemůže dočkat. "Samozřejmě.. a mohu se i já na něco zeptat ?Takže ty nemáš vlčí jméno ? Vůdce ti nějaké určitě přidělí" Moc tomu nerozumím a už to nechci rozebírat, takže jen přikývnu a pak už beze slova naznačím ať mě vede. Mahtyo ochotně zavrtí ocasem a rozeběhne se na východ od naší jeskyně.

Během cesty pozoruju jak se krajina mění, čím dál tím víc. Čím blíže jsme k cíli, tím se zdá krajina krásnější a méně ovlivněna člověkem. Několikrát během cesty se mi zdálo jako bych zahlédla něco na stromech, ale nevěnovala sem tomu příliš velkou pozornost. Je mi záhadou proč jsme po cestě nepotkali žádného vlka, nebo vlčí smečku, ale nezdržuji cestu a nevyptávám se.

Každý večer zastavíme, najíme se a někde na krytém místě se za střídání hlídek vyspíme. Mahtyo mi sice stále tvrdí, že se nemáme čeho bát, že tady nám už nikdo neublíží, ale po nedávných zkušenostech si tím nejsem jistá. Navíc mám podezření, že už nějakou dobu nás někdo sleduje, ale nechci vyšilovat, kdyby na nás chtěl ten dotyčný zaútočit, měl k tomu už mnoho možností.

Třetího dne cesty se zastavíme u jezera, abychom se osvěžili a uhasili žízeň. Už jsem zjistila pach toho, kdo nás sleduje, protože je to jeden z pachů, který cítím stále i když se přesouváme z místa na místo. Vlk to rozhodně není a jako člověk také není cítit, má v sobě cosi tajemného a jeho vůně je překrytá mnoha dalšími.

Když sedíme u jezera a oddechujeme, zašustí křoví. Vyskočím na nohy, zavrčím a začmuchám. Je to vlk.. počkat … je to mládě. Mahtyo se pohne a stoupne si vedle mě, připraven na cokoli co by se mohlo stát. "Pojď sem, maličký" řeknu jemně. Z křoví se pomalu a váhavě přikolébá vlče. "Neboj se, copak tu děláš, tak sám?" Mahtyo vyčkávavě stojí při mně a čeká co se bude dít. Vlče se osmělí a dokolébá se ke mně. Beze slova se mi stulí k nohám a okamžitě usne.

"Leo, to je vlk z mé smečky, nezná mě, zřejmě je to nedávno narozené mládě, ale co tu dělá? Myslíš, že bychom ho mohli odnést domů? Sice sem ze smečky musel odejít, ale může to být vlče od některých z mých přátel." Začne si vlče prohlížet a po chvíli se rozhlíží okolo. Udivuje mě, že přes to, že musel ze smečky odejít, tak jim i tak chce pomoct. Lehnu si a vlče si přitáhnu k sobě.

"Dnes už nestihneme nic ulovit, stmívá se. Vyspíme se a zítra ráno najdeme tvou smečku. Takže se vyspi, beru si první hlídku" Mahtyo, se na mě podívá a v očích se mu odráží vděk. Lehne si kousek ode mě a po chvíli usne.

Hned, co se vzbudíme se vlčete vyptáváme. Vypadá vyděšeně a při vyprávění se ke mně choulí, jako by hledalo úkryt. Nakonec se dozvíme, že smečka šla lovit a narazila na medvědy. Ty je rozehnaly a ono se pak ztratilo. Řeknu mu, že se nemá čeho bát a že ho odvedeme domů. Lehnu si na zem a nechám vlče, ať mi vleze na záda.

Je jasné, že Mathyo zná cestu do místa, kde se schází jeho smečka přesně, jde přímo a nezdá se, že by musel cestu nějak hledat. Když projdeme začátkem jejich teritoria, náhle se něco změní, slyším zavití a pak už jen měkké našlapování tlap a blížící se smečku. Mahtyo to zaznamená chvíli po mě a nachystá se do obraného postoje.

Netrvá to dlouho a okolo nás se objeví pět vlků. První zaváhají a pak přijdou s vyceněnými tesáky blíž. "Co tu děláš, vypadni odtud, smečka tě vyhnala, nemáš tu co dělat"Zavrčí nejbližší z vlků, zřejmě jejich alfa. "Jen jsme chtěli pomoct, našli jsme vlče, poznal sem, že je z vaší smečky, ztratilo se." Pustím vlče a to se hned rozeběhne k jednomu z vlků. Připadám si, jako by si mě vlci ani nevšimli. Bez vděku nebo jakékoliv reakce, se velitel smečky vrhne na mého společníka a tím ho chce zahnat, pryč z jejich území.

Skočím mezi ně, aby Mathyovi něco neudělal. Alfa to očividně nečeká a trochu se stáhne, nevěřícně na mě zírá. Poté se vzpamatuje, lehne si a řekne "Černá vlčice, děkujeme ti za záchranu našeho mláděte, i tobě Mathyo, zveme vás k nám aby jste si mohli odpočinout."

Sem zmatená z jeho chování, ale Mathyo je rád, že bude moct vidět svou rodinu, chvíli tam s nimi pobudeme. Donesou nám něco k jídlu. Připadám si trochu zvláštně, protože si mě všichni chodí prohlídnou a z mnoha stran slyším : "To je ona,… Černá vlčice,… Musíme k Měsíční hoře.." Večer se Mathyo rozloučí s rodinou a my opět vyrazíme na cestu. Po cestě mi vypráví o své rodině a o své sestře, kterou má velmi rád. Dokonce mu dovolili aby se vrátil do smečky, ale on odmítl, že je někdy navštíví, ale že teď cestuje se mnou.

Po cestě se dobře bavíme a Mathyo mi vypráví o všem možném. Dokonce mi popisuje některé vlčí zvyky a vypráví mi o starých legendách a o Měsíční hoře a vlcích co tam žijí. Cítím se bezstarostně a i já něco málo svému společníkovi prozradím. V dobré náladě zapomenu na všechny události a nesnáze, co se stali a co nás ještě čekají. Dokonce i dokonce na neznámého, který nás v přítmí lesa sleduje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | 3. dubna 2014 v 20:28 | Reagovat

Neboj Niera ešte stále chodím na Tvoj blog len v poslednom období trošku menej, ale nezanevrela som naň. Táto poviedka akosi ušla mojej pozornosti. Musím úpovedať, že má fascinujúci námet. Páči sa mi. Lea a Mahtyo sú skvelý tím. Kot by povedal, že sa z nej vďaka experimentu vykľuje posvätná vlčica, ktorá dá sa povedať spojí ľudí a vlkov. Len ma trochu znepokojuje ten neznámy čo ich sleduje, preotže podľa Leinho opisu nemám ani za mák tušenia čo to môže byť za stvorenie, ale ako Lea správne konštatovala keby chcel tak by im už dávno ublížil. Je naozaj bystrá, vnímavá, rozhodná a rýchlo sa učí. To sa mi na nej páči. Neviem sa dočkať pokračovania :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama